3. den 25.3. pevnost Suwon a Building 63

Stále poměrně kožený wake up v 8:00. K snídani opět šunka+vejce a mandarinkový juice (orange juice zde moc nefrčí). Sluneční ráno nás naladilo na dobrodružnou notu a my se rozhodli využít místní MHD. Zakoupili jsme si místní T-Money card (obdoba OpenCard), která se téměř rovná běžné platební kartě. Čekala nás cesta k městečku Suwon cca 30km od Seoulu. Zde leží pevnost Hwaseong, jedna z korejských památek zapsané do dědictví UNESCO. Cesta nám trvala něco přes hodinu a poměrně jsme si užili ranní nízké teploty okolo 2 stupňů. Využili jsme téměř vše co se dalo metro, vlak a autobus.

Metro je trochu komplexnejší než v Praze

Obzvláště pak cesta autobusem stála za to. Řidič měl asi něco s nohou, protože každé dobrždění bylo velkym adrenalinem (ale vždy mu to vyšlo). Obecně většina místních řidičů by v Praze asi moc dlouho nepřežila. Kolem 12. hodiny jsme konečně dorazili do městečka a začali hledat místo k obědu. A nic, všechno zavřeno a to co bylo otevřeno vonělo hodně nevábně. Nakonec nezbylo než naplnit břicha v lokálním fast foodu Burger Lotz.

Po nekvalitní stravě přišla na řadu pevnost, respektive procházka podél jejích hradeb a návštěva několika objektů uvnitř např. Budha, socha císaře nebo cvičiště pro důchodce.

 

Budha

King Jeongjo the Great

 

Po pěší zóně jsme došli až k hlavní bráně (rozuměj dominantě Suwonu), která byla samozřejmě v rekonstrukci a tak nezbylo než chytnout taxi a jet zpět do Seoulu. Osud nám, ale přál a my narazili na taxikáře Paula. Ten nás po cestě zpět upozornil, že jsme zcela minuli podstatnou část hradeb včetně několika bran a vzal nás zpět do centra. Návrat stál za to, bohužel to odnesl Jirka. Paul totiž pravděpodobně usoudil, že má u Jirky šanci (ano Jiří seděl vedle řidiče) a tak bylo v taxíku směrem zpět do Seoul dost teplo.

 

Nakonec jsme ale všichni cestu přežili (včetně Jirky) a jako bod návratu jsme zvolili Building 63, nejvyšší budovu Seoulu. Prošli jsme si aquarium s latchtany, tučnáky, pelikány a dalšími zvířátky a zamířili do francouzské restaurace Walking in the Cloud pojíst nějaké korýše.

Ze zdola

Ze zhora

Večeře byla vynikající, nicméně obsluha tragická. V top Seoul restauraci jsme nedostali ochutnat víno, nikdo nemluvil anglicky (stali jsme se postrachem obsluhy), nikdo nechápal proč chceme brambory atd. Naštěstí vše dohnal kuchař.

Předkrm

Hlavní pokrm, jeho bráchu jsme měli v polévce

Po večeři jsme ještě zaskočili nakoupit do sámošky pod hotel, abychom měli co zhltnout k snídani (hotelovou jsme nestíhali). A ejhle překvapení korejci asi neznají/nejí šunku, v obchodě byla k dostání jen tučná slanina o salámu ani nemluvě, hold uzeniny tady moc nejedou. Dohnali jsme to banány, večer přebalili do cestovního a rychle usnuli.