Proč zrovna Jižní Korea ?

Skoro to vypadá, že buď cestuji na sever (Svalbard a Island) nebo do východní Asie (Čína a teď Jižní Korea). Nicméně za jihokoreskou destinaci může nejvíc ČSA. Po letech střádání mil se krachující aerolinky rozhodly zoptimalizovat svůj věrnostní program a promazat všechny historicky nastřádané míle. Díky doplatkům za palivo a letištní poplatky zbyly jen dvě ekonomicky zajímavé destinace - Abu Dhabí a Seoul. Volba nebyla těžká, Abu Dhabí není úplně moje krevní skupina, možná tak na víkend.

Tým bude tentokrát čistě tuzemský, již tradičního Jirku doplní Petr. Všem se nám podařilo pobrat dostatek mil, abychom si dlouhý přímý let užili v businessu s Korean Air.

1. den 23.3. přílet a N Seoul Tower

Odlet s Korean Air proběhl dle očekávání. Za zmínku snad stojí pouze historky z letiště, kde byl Jirka podroben "namátkové" kontrole Policie ČR.

Jirka se legitimuje

Fotka asi vystihuje vše. Naštěstí se jednalo o domluvenou scénku a tak jsme mohli nerušeně pokračovat do letadla. 10 hodinový let v businessu nebyl tak krátký jsme si představovali, bohužel sedačka i v pozici ležmo nebyla uplně rovná a do pohodlnosti měla dost daleko. Chuť jsme si spravili steakem a výběrem vín, kde nechyběla ani Champagne. Konec letu dorazil Jirka pravou korejskou snídaní, která vypadala jako rýžová kašička pro miminka.

Seoul nás přivítal slunečným, ale velmi chladným počasím. Předpověd nelhala teplota se během našeho prvního pobytu v Seoulu nepřehoupla přes 5 stupňů. Trochu jsme vychladli při čekání na Jumbo taxi, normální taxíky jsou totiž v Koreji o velikosti eLantry a tam se tři velké kufry prostě nevejdou. Taxi do hotelu nás přišlo na 80.000 wonů (1440,-). Náš první korejský hotel byl Lotte Mapo hotel kousek od centra. Pěkný a čistý, spíš business hotel.

Hotel Lotte Mapo

Odhodili jsme kufry a vyrazili na jídlo. Hotelová restaurace právě zavřela a tak jsme zamířili do suterénu hotelu, kde byl velký supermarket a několik menších asijských restaurací. Naše první jídlo bylo vietnamské, bylo ok, ale bylo toho dost málo. Posilněni jídlem jsme pokračovali taxíkem k úpatí místního "Petřínu" - ke kopci Namsan na jehož vrcholu je N Seoul Tower.

Místní Petřín

Dominanta Seoulu

Nahoru nás vyvezla místní lanovka. Na kopci pod vysílačem zrovna probíhal nějaký amatérský koncert a přilehlý park byl plný korejských teenagerů. Vynechali jsme Teddy Bear museum a jeli rovnou na vyhlídku. Tady se nám potvrdilo to co už jsme tušili od letiště - celý Seoul je pokrytý smogem. Není to sice tak strašné jako v Pekingu, ale do pražského "čistého" ovzduší to mělo hodně daleko. Celé město leží v jakémsi podivném oparu.
Kdo by si představoval Seoul jako moderní město plné mrakodrapů, byl by zklamán. Nám se zalíbila přezdívka "Jižák". Prostě směs panelaků a menších domů, mrakodrapů velmi poskrovnu.

Nic moc pohled

Kýčovitý západ slunce do smogu

Daleko od domova

Výhled ještě vylepšili dlouho nemytá okna observation decku. Takže jediným světlým bodem byla informace jak jsme daleko od Prahy. Večeři jsme si dali na věži v restauraci NGril, proběhlo Wagyu hovězí steak a Steak/Humr duo za asistence Barola. Po večeři jsme odhodili fotoaparáty a vydali se ještě na sklenici vína do podniku 8th floor. Pak do hotelu a spát.

Noční NSeoul tower

Pohled z baru 8th floor do Gangman čtvrti

2. den 24.3. DMZ a paláce

V 7:15 jsme začali hodně kožení náš první celý den v Seoulu. Bohužel jsme rychle zjistili, že snídaně v Koreji nebudou jednoduché, výběr jídel byl hodně lokální a chtělo to hodně kreativity (tj. vejce a šunka). V 8 hodin nás vyzvedl náš pick up guy, který nás ve finále pouze ohřál u sebe v autě, protože pick up service nakonec provedl velký autobus. Následně jsme vyrazili směr DMZ neboli směrem hranice Severní Korea.

DMZ a celá oblast okolo hranice je kapitola sama pro sebe. I přesto, že jsme byli v Koreji během vyhroceného konfliktu, turistické zájezdy fungovaly dál a nikdo nic neřešil. To ukazuje, že korejci se už naučili žít a respektovat status quo se svými severními sousedy. To nic nemění na tom, že pravidla DMZ a dodržování pravidel neberou na lehkou váhu (bez cestovního pasu ani ránu).



Vjezd do DMZ, kontrola pasů

Demilitarizovaná pitná voda

Vjezd do DMZ připomíná vjezd do válečné zóny, ostnaté dráty, betonové bunkry jsou vidět na každém kopci. Naše DMZ tour vedla přes tyto body:

Imjingak - 15 minut pauza, takže rychlý sprint k Freedom Bridge a k lokomotivě zničené během konfliktu v roce 1950, dále Liberty Bell a rychle do busu



Freedom Bridge

Loko

Jsme tu bránit mír

3rd Infiltration tunel - tady už bylo více času, prošli jsme si tunel objevený v roce 1978, tudy se chtěli severokorejci dostat na jih, podobných tunelů by měli být desítky, jihokorejci zatím objevili jen několik z nich. Při korzování po okolí si nelze nevšimnout varování na minová pole v okolí (třeba za toaletami).




...a takhle to snad jednou dopadne

Plot za veřejnými záchodky

Vchod do tunelu, uvniř focení zakázáno

Dora Observatory - krásný výhled na Propaganda vilage a na 3. nejvyšší stožár s vlajkou (ano je severokorejský, doporučuji googlovat flagpole war), v dálce byl vidět i tolik populární komplex Kaesong



Přímé focení Severní Koreje zakázáno, prý by
nás mohl střelit ostřelovač ze severu

Dora Observatory - budova

Dorasan Station - vlaková stanice, která po omezenou dobu spojovala oba znepřátelené státy. Během našeho pobytu už nefungovala.



Dorasan Station

Kolem 14. hodiny skončila naše DMZ cesta a nám se podařilo vynechat Ametistovou továrnu (ano tradiční tourist trap) a rovnou jsme se vydali na cestu do historického centra (po rychlém vietnamském obědu). Naštěstí nás autobus vyhodil přímo před chrámovým komplexem Gyeongbokgung, takže další cíl byl jasný.



Vstup do chrámového komplexu

Chrámové střechy

Palác připomal zmenšené Zakázané město z Pekingu. V zadní části traktu nás příjemně pobavil historický skanzen z předměty denní spotřeby z dob ne tak davných. Při přesunu k dalšímu paláci jsme si stihli projít Insadong "historickou hanok village", což jsou v podstatě slepené malé domečky předělané na více či méně autentické turistické restaurace.

Další palác na řadě byl Changdeokgung, velmi podobný tomu prvnímu bohužel obklopen velmi nepěknými domy (skoro paneláky) tak z 80. let.

Obecně problémem Seoulu je celkový architektonický dojem, město vypadá jako spíš jako postkomunistický slepenec. Dost to ruší a člověk by to okolí radši neviděl. Naopak příjemným zpestřením byl pohled na davy důchodců hrajících Go v parku před chrámem.

Go důchodci

Následně jsme se vydali k Jongmyo Shrine. Tady jsem narazili, protože i přesto, že nám prodali vstupenky následně nám bylo sděleno, že vstup je pouze pro organizované skupiny !!!! Po tomto zklamání jsme se rozhodli doplnit energii v japonském stylu a zamířili do vyhlášené restaurace Shunmi v hotelu Novotel. Bomba škoda, že takové restaurace nejsou i Praze.

Den jsme zakončili noční procházkou Itaewonem.

3. den 25.3. pevnost Suwon a Building 63

Stále poměrně kožený wake up v 8:00. K snídani opět šunka+vejce a mandarinkový juice (orange juice zde moc nefrčí). Sluneční ráno nás naladilo na dobrodružnou notu a my se rozhodli využít místní MHD. Zakoupili jsme si místní T-Money card (obdoba OpenCard), která se téměř rovná běžné platební kartě. Čekala nás cesta k městečku Suwon cca 30km od Seoulu. Zde leží pevnost Hwaseong, jedna z korejských památek zapsané do dědictví UNESCO. Cesta nám trvala něco přes hodinu a poměrně jsme si užili ranní nízké teploty okolo 2 stupňů. Využili jsme téměř vše co se dalo metro, vlak a autobus.

Metro je trochu komplexnejší než v Praze

Obzvláště pak cesta autobusem stála za to. Řidič měl asi něco s nohou, protože každé dobrždění bylo velkym adrenalinem (ale vždy mu to vyšlo). Obecně většina místních řidičů by v Praze asi moc dlouho nepřežila. Kolem 12. hodiny jsme konečně dorazili do městečka a začali hledat místo k obědu. A nic, všechno zavřeno a to co bylo otevřeno vonělo hodně nevábně. Nakonec nezbylo než naplnit břicha v lokálním fast foodu Burger Lotz.

Po nekvalitní stravě přišla na řadu pevnost, respektive procházka podél jejích hradeb a návštěva několika objektů uvnitř např. Budha, socha císaře nebo cvičiště pro důchodce.

 

Budha

King Jeongjo the Great

 

Po pěší zóně jsme došli až k hlavní bráně (rozuměj dominantě Suwonu), která byla samozřejmě v rekonstrukci a tak nezbylo než chytnout taxi a jet zpět do Seoulu. Osud nám, ale přál a my narazili na taxikáře Paula. Ten nás po cestě zpět upozornil, že jsme zcela minuli podstatnou část hradeb včetně několika bran a vzal nás zpět do centra. Návrat stál za to, bohužel to odnesl Jirka. Paul totiž pravděpodobně usoudil, že má u Jirky šanci (ano Jiří seděl vedle řidiče) a tak bylo v taxíku směrem zpět do Seoul dost teplo.

 

Nakonec jsme ale všichni cestu přežili (včetně Jirky) a jako bod návratu jsme zvolili Building 63, nejvyšší budovu Seoulu. Prošli jsme si aquarium s latchtany, tučnáky, pelikány a dalšími zvířátky a zamířili do francouzské restaurace Walking in the Cloud pojíst nějaké korýše.

Ze zdola

Ze zhora

Večeře byla vynikající, nicméně obsluha tragická. V top Seoul restauraci jsme nedostali ochutnat víno, nikdo nemluvil anglicky (stali jsme se postrachem obsluhy), nikdo nechápal proč chceme brambory atd. Naštěstí vše dohnal kuchař.

Předkrm

Hlavní pokrm, jeho bráchu jsme měli v polévce

Po večeři jsme ještě zaskočili nakoupit do sámošky pod hotel, abychom měli co zhltnout k snídani (hotelovou jsme nestíhali). A ejhle překvapení korejci asi neznají/nejí šunku, v obchodě byla k dostání jen tučná slanina o salámu ani nemluvě, hold uzeniny tady moc nejedou. Dohnali jsme to banány, večer přebalili do cestovního a rychle usnuli.

4. den 26. 3. Ostrov Jeju

Budík 6:00, žádná snídaně v hotelu, pouze rychlý banán a rychle na letiště Gimpo. Snídani jsme dorazili v Angel in Us cafe na letišti. Někdo si dal muffina, někdo buritto :-). Pak nás už čekal cca hodinový domestic let v letadle plném korejských penzistů.

Ostrov Jeju nás přivítal chladným počasím, slibovaných 20 stupňu se nedostavilo. Uprostřed ostrova trůní dominanta 1950m vysoká sopka Hallasan, náš zítřejší cíl. V hotelu Ocean Suites jsme pouze odhodili kufry (pokoje ještě nebyly ready) a vyrazili na další snídani. Tentokrát v rybím stylu. Zbaběle příznávám, že jsem utekl do McDonaldu, protože rybí menu mě nějak nedokazálo chuťově uspokojit (ale zkusil jsem to).

Snídaně šampionů

Po nastudování autobusových tras a intervalů jsme se rozhodli pro taxi na celý den pro cestu kolem celého ostrova. Osud k nám byl příznivý a podařilo se nám ukecat jednoho místňáka na 80.000 Wonů za celé odpoledne. Neuvěřitelná cena, představte si jak vás pražský taxikář vozí 4 hodiny za 1400 CZK. Během odpoledne jsme objeli celou západní část ostrova:

Dragon's Head Rock (Yongduam ) - skála kousek od Jeju City je zajímavý sklaní útvar, kde všichni začínají

Najdi draka

Hlavním vývozním artiklem ostrova Jeju jsou mandarinky.
Tady místní prodavačka, která se nechtěla fotit.

Shrine Samseonghyeol - mystický kruh kamenů v centru Jeju City

Kamínky

Krásná zahrada v rozkvětu

Geumneung Beach - někdo přirovnává Jeju k Havai. Dost odvažné tvrzení. Nicméně ostrov má několik pláží, které opravdu vypadají pěkně, naše počasí moc do vody nelákalo.

Baywatch in Korea

Geumneung Stone Garden-  symbolem ostrova jsou kamenne postavy. Uvidíte je všude na ostrově. Před několika desítkami let jeden kameník začal tesat sochy až z toho vznikla celá kamenná vesnice. Rozsah je úctihodný a obsahuje všechny možné náměty (Napoleon, mystika, penisy atd.). Měli jsme to štěstí a autora i viděli, je to takový malý neuvěřitelně vitální stařík.

Kamenné panoptikum

Sanbanggulsa Grotto - vysoko nad mořem je ve skále (v jeskyni) vytesána socha Budhy (je to pěkný výšlap). Místo má velmi silnou atmosféru a vybízí k odpočinu a meditaci. Pod jeskyní se nachází Hamels ship, plachetnice vytažená na souš, která slouží jako atrakce pro děti i dospělé. Bohužel byla v lešení, takže jsme ji vynechali.

Budha v jeskyni

Budha pod jeskyní

Lonely Rock alias Oedolgae - vtipná socha uprostřed parku, trochu jako obří penis

Yakcheonsa temple - moderní klášter z roku 1990, zasazen do krásného prostředí.

Temple

Vodopády Jeaongbang a Cheonjiyeon - dva vodopády okolo letoviska Seagwipa. Po Islandu žádný trhák. U jednoho z nich se málem Jirka rozhodl pojíst syrové a živé korýše, bohužel si to nakonec rozmyslel :-)

Jirka téměř rozhodnout pojíst syrového mlže/plže

Pro večeři jsme zvolili All you can eat ve vedlejší Ramadě, což nakonec nebyla žádná výhra. Před spaním jsem si dali 2 hodinovou aroma masáž a šli na kutě.